Léčba idiopatických střevních zánětů (IBD) prošla v posledních letech zásadní transformací v souvislosti se zavedením biologické terapie a malých molekul. Rozšiřující se spektrum léčiv s odlišnými mechanismy účinku umožňuje individualizovaný terapeutický přístup, přičemž jedním z klíčových faktorů při volbě léčby zůstává bezpečnostní profil, zejména riziko infekčních komplikací. Přestože randomizované studie i registry poskytly určité údaje o infekčním riziku jednotlivých léčiv, dlouhodobá přímá srovnání napříč různými třídami léčiv dosud chyběla.
Cílem prezentované retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit absolutní i relativní riziko hospitalizací pro infekční komplikace u pacientů s IBD léčených různými třídami léčiv. Studie byla provedena na rozsáhlé populaci pacientů v systému Veterans Health Administration a zahrnovala celkem 14 554 dospělých pacientů. Sledování probíhalo mediánem 49,5 měsíce, během nichž bylo zaznamenáno 3 131 hospitalizací pro závažnou infekci.
Pacienti byli exponováni pěti hlavním terapeutickým kategoriím: monoterapii inhibitory TNF, kombinované terapii inhibitory TNF s thiopuriny, vedolizumabu, ustekinumabu a tofacitinibu. Nejvyšší hrubá incidence infekčních hospitalizací byla pozorována u pacientů léčených tofacitinibem (6,96/1000 osoboroků) a vedolizumabem (6,45/1000 osoboroků), zatímco nejnižší incidence byla zaznamenána u pacientů na monoterapii anti-TNF (5,25/1000 osoboroků).
Po adjustaci na relevantní konfuzní faktory však nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v riziku hospitalizací pro infekční komplikace mezi jednotlivými třídami léčiv ve srovnání s referenční skupinou (kombinace anti-TNF a thiopurinů). To naznačuje, že moderní biologická a cílená léčba není spojena se zvýšeným rizikem závažných infekcí ve srovnání s etablovanou kombinovanou terapií.
Při analýze jednotlivých typů infekcí se ukázalo, že nejčastější příčinou hospitalizace byly infekce gastrointestinálního traktu, následované infekcemi kůže a dolních dýchacích cest. Vedolizumab byl spojen se statisticky významně vyšším rizikem gastrointestinálních infekcí (HR 1,42), zatímco tofacitinib byl asociován se zvýšeným rizikem infekcí dolních dýchacích cest (HR 1,64). Tyto rozdíly však nevedly k celkovému zvýšení rizika hospitalizací pro infekční komplikace.
Významným zjištěním studie je, že riziko závažných infekcí je více ovlivněno faktory na straně pacienta než samotnou volbou biologické léčby. Mezi hlavní rizikové faktory patřil vyšší věk, diabetes mellitus, chronické srdeční selhání, CHOPN, užívání kortikosteroidů a opioidů. Zejména léčba prednisonem byla spojena s významným zvýšením rizika infekcí, což podporuje současný trend preferování steroid-šetřících strategií.
Zajímavým nálezem bylo, že vyšší BMI bylo asociováno s nižším rizikem infekčních hospitalizací, což odpovídá některým předchozím pozorováním, avšak klinický význam tohoto vztahu vyžaduje další výzkum.
Studie má několik silných stránek, včetně velkého souboru pacientů, dlouhodobého sledování a detailních dat o medikaci. Na druhé straně je třeba zmínit omezenou zobecnitelnost výsledků vzhledem k převaze starších mužů v kohortě a retrospektivní design studie.
Závěrem lze konstatovat, že u pacientů s IBD není léčba vedolizumabem, ustekinumabem ani tofacitinibem spojena se zvýšeným rizikem hospitalizací pro infekce ve srovnání s kombinovanou terapií anti-TNF a thiopuriny. Celkové riziko závažných infekcí zůstává nízké napříč všemi sledovanými terapeutickými skupinami. Tyto výsledky podporují klinické rozhodování s důrazem na účinnost léčby při vědomí srovnatelného bezpečnostního profilu jednotlivých terapeutických možností.
Reference:
Khan N, Sundararajan R, Patel D, Patel M, Bahirwani J, Mahmud N. Comparative Risk of Serious Infections Associated With Treatment of Inflammatory Bowel Disease. Inflamm Bowel Dis. 2026 Feb 1;32(2):199-206. doi: 10.1093/ibd/izaf218. PMID: 41101763; PMCID: PMC12857427.
